11 minut s Luďkou Burdovou a Zdeňkem Ledvinou

27.10.2014 14:32

Zdeněk Ledvina byl historicky prvním, kdo vydal v ČR tématické DVD na téma Golf Fitness ve spolupráci s naším nejlepším profesionálem Markem Novým. Také se podílel na přípravě dalšího golfového profesionála, Lukáše Lizánka. Zkušenost má z kulturistiky, kde několik let závodil. Je spoluzakladatelem asociaci MMAA. Spolu se svojí životní partnerkou jsou hlavními tvářemi Ledvina Academy, firmy, která se zaměřuje na sportovní koučing pro sportovce i rodiny. Luďka Burdová je výživovou specialistkou, trenérkou a úspěšně soutěží v bodyfitness. Dříve závodnice ve sportovním aerobiku, která pomáhala s přípravou třeba i  týmům jako HC BÍLÍ TYGŘI Liberec, nebo SK SLAVIE Praha. Oba jsou zastánci propojování sportů, kvalitního vzdělávání a profesionality. I proto se náš rozhovor točil zejména kolem těchto oblastí.

Firem zabývajících se osobním tréninkem na míru je již na našem trhu mnoho a fitness center ještě víc. Jak se snažíte v Ledvina Academy odlišit?

Zdeněk Ledvina (ZL): Firem je tu už spousta, ale Ledvina Academy není žádné fitko ani firma, která slibuje zázraky. Primárně se zabýváme sportovním koučingem, což je odvětví, které je u nás málo známé. Klientovi primárně řešíme celý jeho životní styl. Nejen jeden osobní trénink, ale prakticky od stravování počínaje a konče tím, jestli bude jezdit na kole, nebo půjde běhat, nebo bude chodit plavat. Tedy osobní trénink ve fitku opravdu není na našich službách to hlavní.

Luďka Burdová (LB): Doplnila bych k tomu, že sportovní koučing je o tom, že pracujeme s klientovou hlavou, nejen s tělem. Ostatní trenéři a centra pracují primárně jen s klientovým fyzičnem. Člověka bereme jako kompletní bytost, která potřebuje pracovat jak s hlavou, tak s tělem.

Oba se vhodně doplňujete, v tom, co děláte. Co je hlavní na vašem pracovním spojení?

LB: Velkou výhodou je, že nám práce přerostla v koníček, a to co řešíme s klienty, pak můžeme probírat i spolu a vzájemně se obohacovat a řešit vše, co bychom jinak řešili s kolegy v práci.

ZL: Vždycky jsem záviděl klientům, které už trénuji 7 - 8 let, že mají fungující právní, či realitní firmy s manželkami. Takže jsem rád, že jsem k tomu také dozrál, protože to oba v páru, což nemusí být pravidlem, stmeluje a vztah i pracovní to posouvá dál. A druhá podstatná věc je, že peníze zůstanou doma (smích).

To je hezká odpověď. Kdo je vaše cílová skupina?

LB: Hlavní cílová skupina se dá těžko specifikovat, protože to může být kdokoliv, ale naše služby nejsou pro každého. Můj názor je, že přitahujeme to, co vyzařujeme. A tak přitahujeme ty, kteří ocení a docení služby a jejich spektrum.

Šalamounská odpověď. Odlišujete se i cenou?

LB: Určitě ano. Je třeba rozdíl pokud máme stálého klienta, který chodí pravidelně, staráme se mu o jídelníček, o management sportovních činností. A je rozdíl, pokud si chce někdo pouze občas zpestřit svůj život tréninkem, na který nechodí pravidelně.

ZL: Tím, že jsme si oba dva prošli svojí trenérskou historií, tak jsme dozráli k tomu, že se nesnažíme si hrát na „všeználky“ a byť bychom to oba dva asi dokázali, tak se nebudeme třeba plést do práce kondičním trenérů vrcholových týmů. Vykrystalizovalo to v to, že se soustředíme primárně na rodinu a jednotlivce.

Jedna z oblastí, které se věnujete, je Golf Fitness. Proč by měl podle vás golfista využívat fitness trénink? Nestačí mu golfový trénink na odpališti a na hřišti?

ZL: Golf Fitness mělo svůj vývoj, jako v každém jiném sportu. Dlouhou dobu na golfisty nebylo pohlíženo jako na sportovce. Ale jako v každém sportu, který začne přitahovat peníze, ve chvíli, kdy se někdo stává profesionálem, tak už hrají roli detaily. Jedním z detailů je pak třeba kondiční připravenost. Golfista projde za 4 dny několik hřišť a potom skutečně fyzický fond rozhoduje.

Ty jsi s Lukášem Lizánkem ve své době odcestoval dokonce do USA, kde ses podílel na jeho kondiční přípravě. Teď se do USA tak trochu vracíte s vaší novinkou. Můžeš prozradit, co chystáte?

ZL: Naše spolupráce s Lukášem si prošla vývojem. A tak jsme se rozhodli uspořádat kondiční golfové kempy pro rodiny na Floridě. Florida, nebo respektive Amerika je tomu neuvěřitelně otevřená a tam kam jezdíme, je opravdu k dispozici všechno.

Pojďme se podívat na jinou oblast, která je takovým horkým kamenem a to je oblast vzdělávání a profesionality. Jak tuto oblast vnímáte?

ZL: To je pro mě celkem zajímavá otázka. Pojem profesionální trenér není nikde definován. Je tu řada samozvaných profesionálních trenérů, ale je pro mě zajímavé, kdo si tak říká. Podle mého názoru je profesionální trenér ten, kdo má dané konkrétní charakterové rysy, projde si patřičným vzděláním a také se neustále vzdělává. Má za sebou trenérskou praxi na nejvyšší úrovni ve svém oboru. Ale to vše ještě neznamená, že to musí být profesionál. Co vnímám, v ČR je spousta trenérů, co trénují při studiu na vysoké škole, ale po dokončení studia je hluché místo a málokdo z nich v oboru po třicítce věku vydrží.

Dokážete o sobě říct, že jste profesionálové?

LB: To je těžká otázka, asi nejsem ta, kdo by to mohl posoudit. Nicméně stále o to usiluji i prostřednictvím neustálého vzdělávání formou kurzů, školy i praxe se snažím být profesionál. Myslím, že nejdůležitější složka profesionality je zkušenost a vlastní praxe. Tedy všechno co člověk káže a předepíše, aby před tím vyzkoušel na sobě. Aby přesně věděl, co to dělá s jeho psychikou, s jeho rodinným životem, aby si byl vědom, co to může způsobit s jeho zdravím.

ZL: Oblast fitness a trenérství, a je jedno v jakém sportu to je, nemá definovaný pojem profesionál, zatímco co ve sportu je jasně definované „ty jsi profesionál a ty jsi amatér“. Ve fitness mi chybí jakési, nerad to říkám, ale škatulky, prostě nějaká definice shůry.

Definují profesionalitu nějaké konkrétní oblasti?

LB: Neustálé vzdělávání, v podstatě celoživotní.

ZL: Samozřejmě i ty charakterové rysy, které tam musí mít. Ne každý dokáže pracovat s lidmi, byť po stránce vzdělávání je odborník na slovo vzatý a naopak. I proto si myslím, že velmi málo trenérů v ČR si může říkat, že jsou profesionálové.

Proč myslíte, že v dnešní době tolik láká zájemce dělat trenéra ve fitness?

LB: Bohužel mají lidé mylný dojem, že dělat trenéra skutečně znamená jenom čekat, až za nimi přijdou lidé, kteří chtějí zhubnout, nebo nabrat a také jim počítat série. Že si zaplatí jeden kurz a dostanou živnostenský list. Bylo by určitě fajn, pokud by živnost trenéra nebyla tak snadno k mání. Měla by se stanovit praxe a další podmínky k získání živnostenského oprávnění a provozování živnosti.

Jestli to chápu správně, tu možnost vidíš v tom, že by daný zájemce o živnost trenéra nejprve působil na pozici instruktora, kde by pod dohledem zkušenějšího trenéra nabral zkušenosti a až za nějakou dobu by mohl získat živnostenské oprávnění.

LB: Určitě. Já osobně jsem se takto učila být instruktorem aerobiku, pilates, jógy. Tím, že si mě pod sebe vzala provozovatelka fitcentra a já jsem byla pod kontrolou na, v podstatě, hospitačních hodinách. A až po roce mě pustila, abych sama vedla lekci. Tedy si myslím, že kurz trenéra by měl být rozšířen na období jednoho roku a všichni by měli mít splněny hospitační hodiny, praxi, pod vedením někoho zkušeného.

150 hodin, které jsou nyní povinné, je tedy podle vás málo?

LB: Rozhodně.

ZL: Málo i s ohledem na to, že nikde není záruka, že těch 150 hodin opravdu studenti kurzu projdou. Někdy to je jen na papíře a trenér, který si projde čtrnáctidenním kurzem, tak to pro mě prostě není trenér. To jsou přesně ti samozvaní, kterých je plný facebook a s odpuštěním kazí trh. Ve chvíli, kdy si trenér řekne 150 korun za trénink, tak ničí hodnotu tréninku. Za 150 korun může s prominutím přehazovat uhlí, ale ne sofistikovaně a správně odtrénovat člověka.
Ale proč vymýšlet vymyšlené. Jsou tu jiná odvětví, ve kterých si musíš projít dostatečných vzděláváním a praxí. Ať už jsou to právníci, nebo lékaři. Pokud se snažíme o to, aby trenér byl vnímán jako ten, kdo skutečně pracuje se zdravím a s tělesnou konstitucí člověka, tak by měly být nároky na něj daleko vyšší.

To ostatně zmiňoval i Honza Větrovský v minulém rozhovoru, kdy říkal, že trenér pracuje v podstatě s lidským tělem více než lékař.

ZL: A nejen s tělem, ale také s psychikou.

LB: Teď dokončuji studium trenéra první třídy fitness, kde jsme měli v závěru dotaci 50 hodin psychologické přípravy a přesně to chybí ve všech kurzech. Psychologická práce s klientem se často bere jako neúčinná, zbytečná a často se to přehlíží. Což je podle mě velká chyba a nevýhoda pro nastávající trenéry.

Zdeňku, ty jsi zakládal v ČR asociaci MMA. Pojem MMA je stále ještě pro spoustu lidí pojem relativně neznámý. V čem je podle tebe výhoda MMA v té dnešní uspěchané době?

ZL: Jak jsem říkal na začátku rozhovoru, prošli jsme si nějakým vývojem. A stejně tak i já jsem začínal kulturistickým tréninkem typu 4 série, 12 opakování a uměl jsem počítat skvěle (smích). Až jsem přes jiné sporty dozrál k jinému náhledu na trénink. U mě to bylo právě to, že jsem zjistil, že svět bojových sportů není o násilí, ale je to i o filozofii, ale i o tom, jak člověk přistupuje k tréninku i ke svému soupeři, ať už je to v kleci, nebo i v životě. MMA se jeví navenek jako něco nového, ale má to původ už ve starověkých olympijských hrách, vycházelo to z boje v postoji a z boje na zemi. V dnešní době se jak fitness, tak i bojové sporty vracejí ke svým kořenům a MMA je na tom úplně stejně – je to návrat ke kořenům, k boji, který je komplexní.

Dá se říct, že to je něco jako ve fitness funkční trénink, kdy se to dá přirovnat už k tréninku sparťanů?

ZL: Je to tak, je to nejkomplexnější bojový sport na světě a samozřejmě i nejtvrdší. Ale je potřeba nahlížet na MMA, že má jasně daná pravidla. Nemám rád to srovnání, ale ve fotbale se ti může stát víc zákeřných zranění, než tady, kde soupeř vůči soupeři zachovává určitou pokoru a jde za vítězstvím čestně.

LB: Vnímám, že dneska je zbytečný strach populace, že se jedná o násilnou formu, že si člověk může ublížit. Nejlépe je možné se oprostit od těch předsudků vyzkoušením skupinového tréninku, kde poznají, že to nemusí být vyloženě o fyzickém kontaktu, ale zábavnou formou začít nějakou pohybovou činnost.

Proč jste založili novou asociaci MMA, když už tu jedna je?

ZL: V současné době jsou na trhu dvě, ale když jsem spoluzakládal MMAA (asociaci MMA), tak jsme byli na trhu jediní. Šlo spíše o to, že jsme si v té době uvědomovali díru na trhu v tom, že nebylo sjednocení pravidel, nebyli jednotní rozhodčí, jednotní trenéři. My jsme tu byli jako první, kdo sjednotil vzdělávání trenérů a stanovil trojstupňový systém vzdělávání, s tím, že jednička trenér bude celoživotní studium na FTVS.

Autor: Karel Jarušek
Foto: Archiv Ledvina Academy

11 minut s...

Diskuze k rozhovoru: 11 minut s Luďkou Burdovou a Zdeňkem Ledvinou

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.